Půst je pro mě jako očista. Jsem za něj ráda. Zaměřuji se znova na to co by mělo být podstatné. Tedy snažím se. 

Těsně před tím než půst začal, jsem se děsila, jak moc mě svazuje touha po všem co je materiální. Chtěla bych tohle a tamto. Tohle chci čistě proto, že se mi to líbí, ne že by to bylo užitečné. 

A dost!

Zamyslela jsem se. Přestanu teď a hned. Je přirozené něco chtít. Ale není dobré se tím nechat svazovat. Nedosazovat si to na místo Boha. Během postního období se vzdám hned několika věcí, protože zabírají místo a čas, který mohu raději věnovat Bohu. Čas strávený 'lovením' kousků oblečení, které si beztak nemůžu dovolit (nebo můžu, ale přišla bych postupem času na buben ;)), a které by mi přinesly jen dočasnou euforii, raději strávím modlitbou. Čas strávený tupým zíráním do soc. sítí, kde stále dokola čtu jen to samé, co mě ani doopravdy nezajímá, strávím čtením Bible. 

Chci ať mi to vydrží. Koncem postního období to zdaleka nekončí. Říkám si to každý rok, občas selžu, občas vytrvám, střídá se to po intervalech.

Vítej duchovně rostoucí MM! Snad ti to půjde!