Když jsem chodila na gympl, pamatuju, že neexistovala debata ve třídě o budoucím výběru vysoké školy a zaměstnání, ve které by nepadlo klasické klišé 'humanitní vzdělání je k ničemu'. Na Facebooku a jiných soc. sítích jsem narážela na spousty vtipů o tom, jak všichni, co studují na fildě, skončí stejně v mekáči. Dokonce i můj zaměstnavatel na brigádě v pekárně kroutil očima, když jsem mu řekla co budu studovat. 'Anglicky teď umí každý. Proč nejdeš na něco technického? S tím se líp uplatníš.' Neříkám že neuplatním. Ale matika, fyzika, chemie, ani nic tomu podobného mi nikdy nešly a ani mně nebavily, tak proč bych tam měla jít? Pamatuju i to jak do kamarádky rodiče tloukli ať jde na medicínu, konkrétně stomatologii, že jí to bude vynášet. Co na tom že kámošku nic takového nikdy v životě nelákalo. Ale to jsem odbočila od původní myšlenky.

Teď už se s žádnými narážkami ani vtipy o humanitních oborech nesetkávám (aspoň ne tak často), a upřímně, nikdy mně nevyváděly nijak zvlášť z míry. Až teď po delší době jsem si na ně vzpomněla a uvědomila jsem si, že kdyby mi někdo teď vmetl do obličeje, že mé vzdělání je na nic, dokázala bych asi líp argumentovat než tehdy na gymplu. To mě přivedlo k tomu, co mi vlastně filda dala (a vzala?).

Zaprvé, můj záměr není uvádět statistiky o zaměstnanosti. Je mi jasné, že ne každý se se svým oborem v budoucnu uplatní. Dobře vím díky lidem ze svého okolí, že se může stát, že si po škole práci ve svém oboru nenajdete, ačkoliv jste studovali 'ne-humanitní' obor. Pokud chcete statistiky, které vyvrací mýtus o naší nezaměstnanosti, přečtěte si tady.

Chci říct to, že mi nepřipadají tyto obory jako zbytečné. Nejsou. Žádný obor není zbytečný. Každý vám něco dá. Uvědomila jsem si, že díky fildě se změnilo moje myšlení. Neustále do nás 'cpou' to, že musíme kriticky myslet. Ověřovat si fakta. Nepřiživovat se na druhých. Došlo mi, jak jsme prakticky ve všech referátech a pracích na gymplu neustále kradli cizí myšlenky a názory. Přivlastňovali si je. Vždycky, když něco píšu, si musím uvědomit, že pokud něco odněkud kopíruji (a není to obecný fakt, který zná každý), musím dodat, že autorem myšlenky nejsem já, musím zmínit pravého autora. Dřív jsem se dívala na videa na youtube, četla články, a bylo mi jedno odkud čerpají, či zda vůbec uvádějí nějaké zdroje. Dřív jsem hltala knihy (nebo diskuse o kontroverzních tématech :-D), a měla tendenci všechno 'shltnout' a prakticky téměř se vším tak nějak souhlasit (pokud to vyloženě neodporuje zdravému rozumu a mým zásadám). Teď čtu a naučila jsem se oponovat. Udělat si vždycky vlastní názor. Asi před rokem jsem poprvé četla 'Nevyžádané rady mládeži' od Marka Orko Váchy. Hltala jsem každé slovo a rady v knize byla téměř mou druhou Biblí (nadsázka ;-)). Nedávno jsem se k ní vrátila a byla jsem překvapená sama sebou. Na spoustu věcí se nejspíš nejen změnily mé názory, ale v hlavě mi ke spoustě jeho vět vířily protiargumenty, s tolika věcmi jsem nesouhlasila... Tímto nechci demonstrovat nějaké výhrady k panu Váchovi, při vší úctě k němu, k jeho literatuře se často a ráda vracím. Chci říci to, že filda ve mě podpořila touhu po kritickém myšlení, ověřování si faktů, schopností argumentovat, ne přikyvovat.

Polemizovat o tom, co se mi na škole nelíbí, teď nechci a nebudu, i to by bylo na dlouhé povídání, a bylo by to až příliš subjektivně zabarvené. :-) Smyslem mé úvahy bylo říct, že žádná škola není k ničemu, každá vám vždycky něco dá. Dokonce i v případě, když z ní znechuceně utečete.